Email - halova.zuzana@centrum.cz - Tam mi můžete psát dotazy, nápady, hodnocení, ...

Únor 2014

Jak jsem se vydala na ONO místo

17. února 2014 v 6:24 | Zuzana
Čtvrtek! (to jest den, kdy jsem se měla připravit na svou cestu)
Vůběc se mi nikam nechce, ale na druhou stranu, zvládla to každá, tak proč ne já? Jsem přece silná holka, která všechno nějak zvládne a všechno vydrží! (Řekla jsem si, když už jsem se připravovala k odchodu).
Aby jste věděli, chystala jsem se tam, kam musí každá holka ve chvíli, kdy se jí do ruky dostane občanka! (Gynekologie)

Člověk se tak nějak bojí, na druhou stranu jsem ale byla klidná až do chvíle, než jsem vyfasovala po dlouhém čekání kabinku.
Řeknu vám, že v tu chvíli jsem si uvědomila, že je strašná škoda, že se mnou nešla třeba mamka nebo kdokoliv s mých známých, protože pak máte aspoň pocit většího klidu, nejste v tom prostě sama. Nemá vás kdo chytit za ruku a říct ,,to zvládneš'' (Jo, tak nad tímhle a dalšími prkotinami jsem přemýšlela, když jsem vstoupila do kabinky, kde byly 2 dveře. Jedny mě zvaly ven zpět do čekárny a ty druhé mě dělily jen asi 10 cm od ordinace)
Protože když jsem šla poprvé a sama, nevěděla jsem, jestli se mám převléct hned a nebo potom, to víte! Všude to chodí jinak a když vám nikdo nic neřekne nebo tam není někdo, kdo vás ujistí, že děláte správnu věc, je to prostě strašně těžký! (Tohle jsem si říkala už ve chvíli, kdy jsme stoupala po schodech k čekárně a říkala si, jak je ten život na prd a krutej)
Když tak nervózně přešlapuji v malé stísněné kabince, najednou slyším ,,pojďte si další'' V tu ránu jsem myslela, že omdlím, nejen, že jsme začala panikařit z toho, že nejsem ještě převlečená a při sundavání kalhot jsem jim málem kabinku rozbourala, ale dostala jsem takový pocit, že budu zvracet. (To se naštěstí nestalo)
Když jsem na sebe rychle natáhla sukni, otevřu dveře a chci vstoupit. Tam ale na židli seděla pořád ta stejná ženská, jako když jsem vešla do kabinky. Všechny tři (sestra, doktorka i pacientka) se na mě podívali, jako bych byla nějaká malá holka, co nedá pokoj a musí pořád otravovat. Omluvila jsem se a zalezla zpátky do kabinky! (Do teď nevím, jestli někdo volal nebo jsem z toho byla tak vynervovaná, že jsem si představila, jak mě sestřička volá dál)

Než jsem tam šla, říkala jsem si, že bych nechtěla žádnou mladou doktorku, protože (ani to neumím vysvětlit, spíš si myslím, že to bude čistě osobní, kvůli studu)

Mojí smůle ale hrálo všechno do karet, doma jsem nestíhla, doktorka byla mladá, plná čekárna (která mi nepřidávala moc na tom, že už to chci mít rychle za sebou), trapas s kabinkou a strach! Nejraši bych zůstala doma, ale když už jsem se rozhoupala! Navíc, čím dýl to budu odkládat, bude to horší. (Ulila jsem se ze školy a musím k doktorovi, to je snad mučení, které je ale dobrovolné!)

Najednou jsem uslyšela pacientku ,,'Tak děkuji a naschledanou'' V tu chvíli mi málem vylezli oči až na vršek hlavy!
Na jednu stranu KONEČNĚ jsem uslyšela ,,Dálší' ...

Na ONOM místě

,,Dobrý den'', řekal jsem svým roztřesenným hlasem. Posadila jsem se na židli a čekala, co bude dál. Protože jsem byla nová, musela se mě doktorka vyptávat na všelijaké detaily, které zapisovala do mojí karty (přišla jsem si jako když u soudu sepisují vaší výpověď)

Jen tak pro zajímavost, na co septala:

Vyskytlo se ve vaší rodině nějaké dědičné onemocnění jako je rakovina, aids a podobně?
Máte nějaké alergie?
Užíváte dlouhodobě nějaké léky?
Vaše nemoce z dětsví?
Prodělala jste v dětsví nějakou operaci?
Koučíté? -> a kolik denně?
Byl už pohlavní styk?
Bolí vás při menstruaci břicho?
Máte pravidelnou menstruaci?
Jakou antikoncepci by jste si představovala? Na co by vám měla hlavně pomoci?

Ptala se vlastně na věci, na které by se zeptal snad každý doktor, až na nějaké vyjímky. (zubař by se na tohle nikdy neptal! -_-)

Nejraději bych na všechno rychle odpověděla jen ,,Ano'' ale to bohužel nešlo. Protože jsem ale u styku odpověděla že ano, byla nutná prohlídka, která se prováděla klasickým způsobem. (Koza? = mučící nástroj) -> Tohle mě napadlo ve chvíli, kdy jsem se otočila a vyděla tu černou stoličku potaženou kůží, které někdo dal název koza (Ó, jak nápadité a vtipné)

Když jsem tedy dovyplnila mojí kartu s paní doktorkou, šla jsem se položit na křeslo (prostě jsem sebou flákla a dělejte si co chcete, ale beze mě!) Nevyšlo to! Posunula jsem se ještě kousek níž a čekala co bude.
Než jsem stačila něco podotknout, otevřela mě 2 takovými háky? Či jak to mám nazvat?
Bylo to trochu nepříjemné, ale to jen malou chvilku, spíš to zastudělo. Usmívající se
Pak mi prohmatala jednou rukou břicho, zatím co druhou ruku měla, ....
A nakonec, něco jako sono, ale ne takové, že vám s ním jezdé po břiše, ale malinko pod ním (asi tak 3 palce od pupíku dolů) Vypadá to trochu jako nějaký robertek! Ale není to příjemné jako to mužské přirození, které je živé a každá holka mu říká jak chce, ne žádný vybrouš! Tohle bylo spíš o tom, jak moc jsem uvolněná a jak moc se mi z toho chtělo prdět!! (Jestli si prdnu tak se na místě propadnu do země)

No, a to byl konec! Dostala jsem pár kapesníčků, abych se domů po lubrikantu tak neklouzala a bylo to. Počkala jsem si ještě na recept a mohla jsem jít. (Ještě to převlíkání a rychle pryč)

Myslím si, že po tom strachu, který jsem zažila ještě před tím, než jsem pod nohama měla podlahu čekárny, kabinky i ordinace jsem to zvládla. Člověk musí chápat, že to není nic jednoduchého, překonat stud, strach a stres a vydat se někam, kde vám to nebude moc příjemné, ale k zubaři jdete taky dobrovolně a v podvědomí tušíte, že to bude bolet.
Myslela jsem si, že po návštěvě gynekologa budu raději chodit k zubaři.
CHYBA!! Gynekologie je mnohem lepší a když se tam objeví někdo jako jsem byla já, myslým, že se tam i pobavíte!


Člověk si musí prostě říct, že takovejch už ten doktor/doktorka vyděl a ještě uvidí!!

!!(NE)STYDĚT SE!!

No stress!

Stay strong and don't give up!




Odsuzujeme staré, ale ....

14. února 2014 v 17:13 | Zuzana |  Téma týdne
Většina mladých lidí nemá žádný respekt k seniorům a starším lidem, ale ani ti starší nemají někdy pro seniory pochopení. 
Když se nad tím tak zamyslíme, většina z nás se v mládí starým lidem smála.
Háček je ale v tom, že čím jsme víc v pubertě, tím víc se snažíme vypadat starší a myslíme si, že jsme strašně dospělí. A to je právě to, co na tomhle nechápu. Naše logika je asi velice nízká v tohle směru. Jak se můžeme smát někomu, kdo už je tu třeba 70 let a je šťastný? Proč tedy v tomhle případě chceme vypadat starší a myslíme si, že už jsme prostě strašně dospělí, když naše vyjadřování, přemýšlení a chování se nepodobá ani věku, kterým se právě v tu chvíli můžeme pyšnit?

Jsi statý tak, na kolik se cítíš!

Přesně tímhle rčením se snažím řídit.
Radila bych to asi všem. Usmívající se

Svět pro kadého může být lehčí, protože si nebudeme hrát na něco, co nejsme. Usmívající se



Blonďatý humor - XVII.

6. února 2014 v 23:30 | Zuzana |  Blonďatý humor
Policista zastaví blondýnku a ptá se:
,,Slečno, můžu vědět, proč autem kličkujete po ulici?''
,,Dobře že jste tady, pane policisto,'' těší se blondýnka
,,Skoro jsem mělla nehodu. Jedu si v klidu po ulici, podívám se nahoru a tam rovnou přede mnou strom, zabočím do leva a další strom přede mnou, zabočím doprava a zase vidím nad sebou strom...''
,,Slečno, myslím, že to bude stále ten stejný ,,strom'', který máte zavěšený jako osvěžovač vzduchu na zpětném zrcátku.''


Blondýnka, černovláska a zrzka chtějí získat zaměstnání jako natěračky silničních pruhů. Šéf řekne, že ta, která tři dny natře nejdelší úsek, tu práci získá. Po prvním dni: Černovláska natře tři kilometry, zrzka čtyři kilometry a blondýnka deset kilometrů. Šéf jí gratuluje a říká:
,,No, jen tak dál, a práce je vaše!''
Druhý den pokkračují v práci od místa, kde včera skončily. No konci dne:
Černovláska natře dalších 5 kilometrů (celkem 8), zrzka 6 kilometrů (celkem 10) a blondýnka 4 kilometry (celkem 14)
Šéf jí říká ,,No, to nevadí, ještě pořád máš náskok. Třetího dne pokračují, a na konci to dopadne takto: Černovláska: 6 kilometrů (celkem 14), zrzka 7 kilometrů (celkem 17) a blondýna jenom jeden (celkem 15).
Šéf to nechápe, tak se jí ptá:
,,Jak to, že první den 10 kilometrů a dnes jenom jeden?''
A ona na to:
,,No, když ta plechovka s barvou je každm dnem dál a dál...''


Jdou dvě blondýnky na piknik a dojdou k mraveništi. Jedna povídá:
,,Tady nebudu, tady jsou ti hnusní kousaví mravenci. Půjdeme támhle na rozcestí.''
Jdou tedy na rozcestí, vybalí deku, sednou si, otevřou košík a pojídají. Najednou se vyřítí auto, řidič je vidí, jak sedí na rozcestí, strhne prudce volant a narazí do stromu, pod kterým je mraveniště.
,,Vidíš to?'' povídá jedna blondýnka druhé.
,,Kdybychom zůstaly u toho mraveniště, tak jsme na maděru.''


Jede blondýna autem po dálnici a bouchne do kamionu před sebou. Řidič zastaví, vystoupí, vytáhne jí ven, nakreslí na zem čtverec a řekne jí:
,,Stoupni si do toho čtverce, a běda ti, jestli z něj vylezeš!''
Blondýna si tedy do něj stoupne a čeká, co bude. Kamioňák vytáhne tyč a rozmlátí jí nárazník.
Podívá se na ni, ale ona se jen blbě hihňá.
,,Ty se budeš ještě smát, jo?''
Tak jí vymlátí přední sklo.
A ona zase: ,,Hihihihi.''
Tak se nasere a rozmlátí jí auto úplně na sračky. A ona záchvat smíchu.
Kamioňák křičí:
,,Co se furt směješ?! To není tvoje auto nebo co?''
,,Ale je, ale pokaždý, když jste se nedíval, tak jsem z toho čtverce vystoupila!''


Pěkná štíhlá blondýnka stopuje. Povídá chlápkovi, co jí první zastavil:
,,Nevzal by jste mě s sebou?''
,,Rád.''
,,A nezastavíte v lese a nebudete tvrdit, že máte ucpaný karburátor?''
,,Ne.''
,,A nebudou vám vynechávat svíčky, anebo nevybije se vám baterie?
,,Celkem jistě ne.''
,,To je neuvěřitelné,'' diví se blondýnka ,,mít takový starý automobil v takovém dobrém technickém stavu!''


Gynekolog se ptá blondýnky:
,,S kolika muži jste měla pohlavní styk?''
,,S pěti nebo se šesti, ani si to přesně nepamatuju.''
,,To není zas tak moc!'' odvětí gynekolog.
,,Také si myslím. Byl to vlastně nevydařený víkend.''


Potkají se dvě blonbýnky a jedna povídá:
,,Představ si, od Mikuláše jsem těhotná.!!
A druhá na to:
,,No, to teda byl nápad, dávad si okno místo punčochy píču!''


Blondýnka stojí delší dobu na zastávce autobusu. Jde kolem pán a říká:
,,Slečno, ten jezdí jenom ve svátek.''
Blondýnka se zaraduje:
,,Jé, to mám ale štěstí, já mám totiž dneska jmeniny.''


Přijde blondýnka do knihkupectví a ptá se prodavače:
,,Prosím vás, je tahle kniha s titulkama?''


V kině našla uklízečka po promítání kalhotky. Ptá se blondýnky, která právě odchází, zda nejsou náhodou její. Blondýnka na to:
,,Nejsou, paní, já mám svoje v kabelce...''




Sun

5. února 2014 v 23:57 | Zuzana |  Fotografie

Summer Sun <3

Když tu ještě pořád máme tu zimu, která je na některých místech skoro bez bílých závějích, chtěla jsem vám proto malinko zkrátit a zpříjemnit čekání na již nadcházející jaro a doufejme velice teplé léto.
A jak jinak než sluncem? ...


1.



2.




3.




4.


Fotoaparát: Nikon D3100



Fotit či nefotit?

5. února 2014 v 23:32 | Zuzana |  Fotografie

Fotit či nefotit?

Přesně tak ... Nechci se vás tu vyptávat, jestli mám pokračovat ve focení nebo tak něco.
Chci tímhle článkem přimět všechny, kteří uvažují o focení pro zábavu, aby ZAČALI !

Co vlastně na focení vidím?

Tuhle otázku si kladu při každém začátku mého focení.
Protože jsem výbušná povaha, tak trochu romantička a ráda se zaplavuji různými úvahami - focení miluji!
Výbušná - člověk se u fotografování tak staršně uklidní, že si to ani nedokážete představit.
Romantička - To snad mluví za vše! Fotografie a romantika mi do sebe docela příjemně zapadá.
Úvahy - Možná, že bych se i hodila na nějaké slovní obrazy, nad kterými se člověk musí nějak pozastavit protože mám tohle nesmírně ráda a ráda i něco takového vymíšlím. A když vyfotím něco, co je opravdu krásné, začnu si nad tím skládat buď příběhy, citáty, a tak dále.

To mi připomíná, že už vám sem konečně musím dát nějaký ten článek s fotografiemi.
Možná, že i do těch článků bych mohla napsat nějakou tu úvahu o něčem, co by vás zaujalo a donutilo přemýšlet. Jen si musím fotografie prohlédnout a co mě napadne půjde hned sem!
Doufám, že vás to třeba opravdu někdy hodí do nálady popřemýšlet, ,,co tím chtěl básník říct''

Blogerka Zuzana Usmívající se





Today's world

5. února 2014 v 23:14 | Zuzana |  Téma týdne

Je těžké někomu vnucovat svůj názor, někdy je těžké svůj názor jen vyslovit. A to zejména v dnešní době.


Dnešní svět mi přijde něco jako ulehčení a zárověň přitížení nám lidem.

Od dob, kdy existuje internet, auto je vlastně pro většinu lidí nezbytná součást života a na každém rohu je nějaký ten fast food je život tak nějak snažší. (z pohledu optimistického člověka)
Ale díky všem těmhle ,,vymoženostem'' člověk ztrácí svou hrdost. Komunikace mezi lidmi začíná váznout, lidé se více pomlouvají, mají méně pohybu, jsou pohodlní a ztrácí zájem se něčím déle zabívat, a to právě proto, že už většina lidí doma vede internet. Už vlastně skoro na všechno nám stačí různé appky, internetové knihy, učebice, filmy, hudba, encyklopedie, slovníky a další a další. Nebude to dlouho trvat a internet za nás včetně nakupování (což už je možné i teď) začne vařit, prát, žehlit a stlát postele. Tohle je má úvaha z té jedné ztrany.


Samozřejmě tím nechci nějak urážet spousty nových vylepšení, takhle to prosím neberte. Ať už jsem zmínila cokoliv najednu stranu bych se asi nemohla vrátit jen tak tak o 2 staletí zpátky, kdy ještě nebylo tak snadné koupit si počítač a na internetu si přečíst o všem, co mě zajímá nebo čemu nerozumím. Byla bych vázaná spíš na vlastní nohy a rychlost. Určitě je na jednu stranu super, že teď můžeme mít opravdu snad úplně všechno po ruce, ale na tu druhou stranu? ...
Jsem ráda za to, že internet je a že díky jeho spolupráci mohu pracovat na svých projektech a prezentacích a samozřejmě dalších věcech...

Máme ve třídě kluka, který je už od malička dost obézní. Někdo řekne, že za to prostě nemůže, protože se tak narodil a někdo zase, že kdyby chtěl mohl to změnit.
Tenhle kluk je ovšem blázen do počítačů, což je smrtelná kombinace. Jendou, když jsme se o hodině nějak s učitelem dostali k počítačům a učení, zmínil se, že všechno o čem se v hodnách bavíme si klidně může najít na internetu. Vím, že to není nemožné a když je k tomu s počítači jedno tělo, jedna duše určitě v tom žádný problém být nemůže.
Když z něj ale tohle vypadlo, dostavila se mi do hlavy reakce, která prostě musela ven! Jsem dost výbušná povaha a najednu stranu zastávám život, kdy jsme si venku hráli na babu a jiné hry a nevysedávali celý den u počítače a když jsme náhodou zavýtali ven, nedrželi jsme v ruce ,,smártfouna'' a nehledali nezabezpečenou wifinu.
Zeptala jsem se ho, jak by si vlastně chtěl na internetu najít něco o tom, o čem by neměl ani páru. Odpověděl jen ,,Normálně, našel bych si e-učebnice (či co mi to řekl)'' Začala jsem argumentovat s tím, že přece nemůže najít něco, když ani neví, že to existuje.
Takhle jsem se dohadovali asi tak 10 minut až jsem to prostě zabalila!
Aby jste věděli, s tím klukem je docela sranda, umí výborně angličtinu, ale jeho problémem je nejspíš jídlo a počítač obecně. Snad ani jednou v životě jsem ho neviděla s žádnou ,,partou'' venku. Vždycky, když jsem večer přišla unavená, spocená, špinavá, ale s výbornou náladou, jak jsme si to zase všichni venku užili, viděla jsem jen to, že je online.

A proč vám vlastně píšu tenhle krátký příběh? Brte to prostě jen jako příklad ... - Důvod bude asi ten, že mi přijde dost líto, že děcka, která jsou o dost mladší než má generace neumí snad ani normálně pozdravit bez toho, aby použili nějakou nadávku. A kolik dětí si ani nezaváže tkaničky? Usmívající se Samozřejmě jsou i vyjímky!
Nemůžu zde ani uvádět, že bych si myslela, že za tohle může internet. Především za to určitě podle všech starších lidí, může výchova rodičů. Jenže, rodiče většinou ani nemají tušení, co jejich dítě potajmo vyvádí venku, ve škole nebo když je doma sám. Ještě horší je to, když má to dítě jen jednoho z rodičů.

Myslím si, že za tohle chování může jak dnešní doba, tak vliv okolního světa.

Člověk se někdy jen bojí projít okolo party lidí, protože ho v mládí přesně takový šikanovali, a to třeba jen proto, že nenosil značkové oblečení. Stejně se takovým lidem nikdy nezavděčíte. Ať už uděláte cokoliv, vždycky budou mít něco, s čím vás ,,potopí''
A to je právě problém dnešní doby.
Všichni si mezi sebou hrají na velké přátele, ale když to nejméně čekáte, bodnou vás do zad.
A co teprve, když všechny svoje problémy vypisujete na sociální sítě Usmívající se

Člověk nechce zůstávat pozadu a udělá maximum proto, aby náhodou nevypadal jako ,,socka'' , aby nebyl jen ta šedá myška v davu. Někdy se to ale nevyplácí a dnešní svět je prostě dost krutý.
Jak ale říkají snad všichni - To už je prostě život.

Nikdy a nikde si nevyberete. Všude je to v něčem stejné nebo podobné.
Všude budou lidi, kteří vás nebudou mít rádi a vy je taky ne.
Vždycky se ve všem se všemi prostě neshodnete - to je nemožné.
Život je potřeba si do určité míry užívat.
Musíte si věřit. Musíte věřit tomu, co chcete a ono to přijde - když to budete nejméně čekat.

Věřte si a buďte silní. V dnešním světě vám totiž nic neprojde tak snadno a všude si musíte dávat pozor na to co děláte nebo i říkáte.

ŽIVOT už je prostě takovej Usmívající se
Tak si ho VYCHUTNÁVEJME plnými doušky! Usmívající se
A snažme se vytvořit si tenSVĚT LEPŠÍ v tom, co nám tu chybí! Mrkající

Good luck! Líbající




Wintertime

1. února 2014 v 17:10 | Zuzana |  Téma týdne
Ach jo! Zima!
No jo, bohužel jsme si ji zatim neužili tak, jak by jsme asi chtěli, ale přeci jen ... Už mě asi znáte .. Takže se na to podíváme trochu zleva a trochu taky zprava ...

Představte si, že je venku tak 35 °C na sluníčku. A je tomu tak celé 2 měsíce. V noci se nedá spát. Nejradši by jste spali venku a nazí. Máte pořád jen žízeň, občas se dostaví i hlad. V pravé poledne se nedá jít ven i když by jste asi nejraději zapluli někam do bazénu. Všude je samý hmyz. Vosy, včely a večer .. komáři! Pro někoho, kdo je venku v létě rád celý den je to ale dost nepříjemné, protože, no .. komu by se taky chtělo dávat si pozor na každé sladší jídlo či pítí, aby vám do něj nelezly nějaká vosy nebo včely a jiná havěť a komu by se taky chtělo nechat se dobrovolně večer okusobat neústupnými komáry! Tohle je to snad nejhorší mínus pro ty, kteří jsou NÁCTILETÍ - neplatí samozřejmě pro ty, kteří pořád jezdí spát pod širé nebe či na nějaký ten ,,trepm'' Každý z vás si určitě v tomhle letním období užije kopce a hory srandy, ale schválně, kdo z vás ani jednou za celou dobu těch krásných, slunečních a teplých letních dní nepronesl větu - ,,Už bych docela chtěl/a zimu.'' nebo ,,Sníh už mi dost chybí.'' a nebo ,,Kdyby tu byl sníh, byl/a bych v něm teď první!'' Samozřejmě, že těchto vět je spousty, ale všechny dávají stejný smysl! Nikdo z nás prostě neví, co v tomhle příšerně teplém období dělat. Všechno je omezené, koupáky jsou narvané k prasknutí, zmrzlina se vám po 2 minutách roztéká, potíte se, už nevíte v čem by jste šli ven, protože je všechno moc teplé, bolí vás hlava a když vylezete jen na hodinku před dům v tílku, máte hned spálená záda. - Proto se taky strašně těšíme na zimu.

Ale představte si, že je venku -10 °C ale sníh - není! Všude fouká velký vítr, všechno je ráno a večer namrzlé, venku nemůžete být ani 3 hodiny, protože by jste zmrzli! Když někam jdete je vám logicky zima, klepete se, mrznou vám ruce a tak dále. Co si asi tak člověk řekne když je takhle venku už skoro 3 měsíce, je dávno po Vánocích, ale sníh nikde? Samozřejmě, že první co z nás vypadne je, že chceme, aby už konečně přišlo teplo a léto. Člověku už pak chybí to, že se nemusí tak oblékat a že se může jít vykoupat jinám než do vany.

Prostě opravdový Češi v tom někdy nemájí moc jasno, ale určitě se shodneme v tom, že teď si většina z nás přeje buď sníh ve velkém množství asi tak do konce února a nebo žádný sníh žádnou velkou zimu a sluníčko :)